1706 - 1778

patřil ve své době k nejznámějším osobnostem z řad slezské šlechty. 


      Menší renesanční zámek postavili Fulštejnové v letech 1548 - 1565 na dolním konci vsi na místě středověké tvrze. V roce 1570 tento rod vymřel a zámek převzali Sedlničtí z Choltic, jimž byl majetek později zkonfiskován pro jejich účast na stavovském protihabsburském povstání. Novým vlastníkem se stal hrabě Maxmilián z Dietrichsteinu. Dlouho ovšem Rudoltice nedržel a roku 1630 je prodal za patnáct tisíc zlatých Jiřímu, svobodnému pánu z Hodic. Začala tak nová éra zámku. Důležitou postavou rodu Hodiců byl roku 1706 narozený hrabě Albert. Studoval ve Vídni a procestoval Německo, Švýcarsko, Francii, Anglii i Španělsko. Jeho obdiv však patřil Itálii, která ho okouzlila uměleckými památkami. Po otci zdědil tři panství - Rudoltice, Dolní Povelice a Fulštejn. Navíc se také bohatě oženil a rozhodl se své rudoltické sídlo zcela změnit a přestavět. Rudoltický zámek přestavěný v barokním stylu se stal jedním z kulturních center Slezska. Kulturní dění představovalo divadlo a také zámecká kapela. Přechodně v ní působil slavný hudební skladatel Karel Ditters z Dittersdorfu a Karel Hanke. K významným hostům patřil pruský král Fridrich II, vítěz nad Marií Terezií ve slezských válkách. Po Hodicově smrti v roce 1778 byl správou statku pověřen baron Friedenthal, který nechal rychle prodat věci ze zámecké kaple, umělecký nábytek a cennosti. Kdo dnes pátrá po stopách této zmizelé nádhery, nalezne z ní v Rudolticích jen nepatrné zbytky. Kdysi tak obsáhlý zámecký archiv byl rozptýlen dříve, než mohla pečlivá ruka důležité části zachránit pro historii. Poslední "vyklízení" se konalo 1875. Umělecký nábytek, hodiny, obrazy a tisíce uměleckých předmětů - to vše bylo bez výběru prodáno nebo vyklizeno. Zámek přišel o své 2 věže a měděnou střechu, zmizely čínské zahrady, arkádové průjezdy, háje atd. A tak dnes jen málo připomíná hraběte, který se snažil vytvořit v úzkých hranicích Rudoltic vyšší duchovní život, vzdělanost a společenský život. Od roku 1779 vlastnil panství měšťan z rodu Čejkové z Badenfeldu, jejichž erb je vidět na budově zámecké vinárny. Dalšími vlastníky byli továrníci Steuer z Krnova a Heřman Brücker z Červené Vody, kteří se o zámek příliš nestarali. Byla zde například umístěna tkalcovna. Posledním majitelem byl do roku 1942 koňský handlíř Franz Andres. Ve 2. světové válce zde mj. sídlila část Goebbelsova ministerstva propagandy z Berlína a informace byly předávány přímo do Hitlerova hlavního stanu. Později byl v zámku prováděn výcvik ozbrojené Hitlerovy mládeže, Hitlerjugend. V novodobých dějinách byl sídlem MNV, pak zůstal prázdný. V padesátých a šedesátých letech chátral. Rekonstrukcí v 70. 80. letech 20. století byla budova upravena a sloužila zdravotnickému zásobování, čemuž byl přizpůsoben interiér zámku do dnešní podoby. V květnu roku 2004 se správcem budovy stala obec Slezské Rudoltice a takřka každý letní víkend byl zámek zpřístupněn veřejnosti. Mimo to se zde pravidelně konají různé vernisáže převážně místních umělců, ale také jiné kulturní a společenské akce. Obci na základě souhlasného prohlášení o vzniku vlastnického práva k nemovitostem ze dne 14. 5. 2008 byl dne 9. 7. 2008 fyzicky předán a převzat objekt zámku Slezské Rudoltice od státní příspěvkové organizace, jejímž zřizovatelem je MZ ČR, Zdravotnické zabezpečení krizových stavů.